Bazarový průvodce: Jak kupovat deskovky z druhé ruky a nespálit se

Ruku na srdce – všichni milujeme vůni nové deskovky, když z ní strháváme fólii. Ale taky všichni známe ten pohled na účtenku. Deskové hry nejsou levný koníček. Dneska není problém nechat v obchodě dva tisíce za jednu krabici.

Jsem táta tří dětí a nadšený hráč. To je kombinace, která leze do peněz. Když jsem se svou sbírkou začínal, chtěl jsem mít všechno nové, voňavé a nedotčené. Dnes? Dneska je dobrá polovina mé sbírky z druhé ruky. A víte co? Nikdo by to nepoznal.

Pokud chcete budovat velkou sbírku a nezruinovat rodinný rozpočet, bazar je vaše spása. Jen musíte vědět, kde lovit a na co si dát pozor. Tady je můj návod, jak na to.

Svatá trojice lovce pokladů

Kde vlastně ty levné hry hledat? V Česku máme tři hlavní místa, kde se točí ty nejlepší kousky.

1. Zatrolené hry (Mekka deskovkářů)

Pokud tento web neznáte, okamžitě si ho uložte do záložek. V sekci Bazar tam denně přibývají desítky inzerátů.

• Výhoda: Jsou tu „našinci“. Hráči, kteří své hry milují a starají se o ně. Často tu koupíte hru, která vypadá jako nová, jen je rozbalená.
• Můj tip: Vždy se podívejte na hodnocení prodejce. Uživatelé si tam navzájem dávají „palce“. Pokud má někdo 50 kladných hodnocení, pošlu mu peníze předem bez mrknutí oka.

2. Facebookové skupiny

Tady vládne rychlost. Skupiny jako Deskové hry bazar jsou plné nabídek.

• Výhoda: Často se tu zbavují her lidé, kteří dostali nevhodný dárek. Ceny bývají nižší než na Zatrolených hrách, protože prodejci se toho chtějí rychle zbavit.
• Nevýhoda: Kdo dřív přijde, ten dřív hraje. Ty nejlepší nabídky (např. Karak za polovic) zmizí do pěti minut. Musíte být ve střehu.

3. Vinted (Černý kůň)

Možná si myslíte, že je to aplikace na oblečení, ale pro deskovkáře je to zlatý důl.

• Výhoda: Prodávají tu „mudlové“ (nehráči). Maminky, které prodávají hry po dětech, často netuší, jakou má ta hra cenu. Nedávno jsem tam viděl nesehnatelné rozšíření k jedné hře za pár stovek, protože paní prostě „uklízela skříň“.
• Bezpečnost: Vinted má skvělou ochranu kupujícího. Peníze se prodejci uvolní až ve chvíli, kdy potvrdíte, že balík dorazil v pořádku.

Jak se nespálit: Moje kontrolní body

Bazar má svá rizika. Aby vám místo hry nepřišla krabice plná cihel (nebo hra bez poloviny figurek), držím se těchto pravidel:

1. „Hraná jednou“ – co to znamená?

V inzerátech to uvidíte často: „Rozbaleno, hraná jednou, nesedla nám.“ V 90 % případů je to pravda. Deskovky jsou specifické zboží – lidé si je koupí, zjistí, že jsou na ně moc složité, a pošlou je dál. Taková hra je prakticky nová, jen nemá fólii. A sleva 30–40 % za „chybějící fólii“ se mi líbí.

2. Chtějte fotku vnitřku

Nikdy nekupuji hru jen podle fotky krabice zvenku. Krabice může být krásná, ale uvnitř může být spoušť. Vždy poprosím o fotku komponentů.

• Co hledám: Jsou karty ohnuté? Jsou rohy plánu ošoupané? Je insert (vnitřní vložka) potrhaný?

3. Obalené karty = Zelená vlajka

Pokud prodejce napíše, že „karty jsou v obalech“ (tzv. sleeves), je to pro mě signál nejvyšší kvality. Znamená to, že majitel je „geek“, který si hry váží a investoval další peníze do její ochrany. Takové hry beru všemi deseti.

4. Osobní předání vs. Zásilkovna

Osobně preferuji Zásilkovnu nebo Balíkovnu. Je to rychlé, levné a sledované. Na dobírku nakupuji jen u lidí, kteří nemají žádnou historii nebo hodnocení. V komunitě deskovkářů je ale zvykem posílat peníze předem – podvody jsou u nás vzácné (ale obezřetnost je na místě vždy).

Kolik za to dát? (Matematika výhodnosti)

Kdy je cena dobrá a kdy už se vyplatí koupit novou hru? Mám na to jednoduchý vzorec:

• 70–75 % ceny nové hry: Fér cena za hru, která je jako nová (nebo obalená). Ušetříte pár stovek, což je fajn.
• 50–60 % ceny nové hry: Super kauf. Tady neváhám. Pokud vidím hru, co stojí v obchodě 1 500 Kč, za 800 Kč, okamžitě píšu „SZ“ (soukromou zprávu).
• OOP (Out of Print): Specifická kategorie. Hry, které už se nedají koupit v obchodě (třeba staré edice Zeměplochy nebo Battlestar Galactica). Tady bazarová cena často převyšuje tu původní. To už je sběratelství, ne šetření.

Závěr: Nebojte se toho

Hra má sloužit k hraní, ne k vystavování v muzeu. Pokud máte děti jako já, tak víte, že dříve nebo později se nějaká karta stejně ohne nebo se krabice ošoupe.

Koupit hru z bazaru není ostuda. Je to chytrost. Díky tomu, že ušetřím 500 Kč na jedné krabici, můžu si za měsíc koupit o jednu hru víc. A o tom to přece je – hrát víc, platit míň.

Tak lovu zdar!