Pilgrims | České videoherní kouzlo v deskovkové krabici

Tohle je prostě krásná hra. Ještě předtím, než tahle deskovka vůbec vyšla, jsem u její počítačové předlohy strávil hromadu času. U obrazovky jsem neustále objevoval kouzlo všech možných variant, jak příběh dohrát, s kým se vlastně kamarádit, jaké předměty sbírat a na co je pak použít.

A víš co? Deskovka ze stejného světa není o ničem jiném. Jen mám najednou na stole fyzicky víc postav, víc předmětů a hromadu nových dobrodružství. Samotná herní mechanika je pro mou malou dcerku ještě dost složitá, takže s ní u stolu spíš jen tak skáču s figurkou po mapě, prohlížíme si obrázky a sbírám s ní předměty. Když ale večer krabici otevřu s dospěláky, dostanu do rukou chytrou a plnohodnotnou kombící hru, ze které mám obrovskou radost.

Jak to šlape na stole? (Mechaniky a hratelnost)

V základu chodím se svou figurkou po mapě, na které se náhodně objevují karty předmětů a společníků. Jakmile na dané políčko stoupnu, kartu beru. Mým hlavním cílem je poskládat si družinu, kterou tvořím já (dobrodruh) a až tři další parťáci – vybírám si z tuláků, dobráků, bestií nebo darebáků.

Kouzlo celé hry spočívá v tom, že nasbírané předměty používám buď k aktivaci speciálních schopností mých postav, nebo jimi platím za plnění úkolů a dobrodružství. Když si svůj tah dobře naplánuju, dokážu rozjet parádní řetězové kombo akcí, za které se pak hrdě poplácám po rameni. Občas se mi ale stane, že mi protihráč těsně před nosem vyfoukne kartu, na kterou mám celou strategii postavenou. V tu chvíli musím improvizovat, což můj tah trochu protáhne. Takzvaná paralýza z analýzy u téhle hry hrozí poměrně často, obzvlášť ve čtyřech hráčích.

Amanita Design v plné kráse

Pokud znáš videohry jako Machinarium, Samorost nebo Creaks, budeš tu jako doma. Výtvarník Radim Jurda vtiskl hře svůj naprosto nezaměnitelný rukopis. Na stole to zkrátka vypadá famózně. V poměrně kompaktní krabici nacházím masivní dřevěné figurky a nádherně ilustrované karty, které mají přesně tu podivnou, úsměvně snovou a milou atmosféru, jakou od Amanity čekám.

Hodně oceňuju i to, jak rychle hru na stole připravím a po dohrání zase sklidím. Drobnou výtku mám snad jen k ikonografii. Občas není úplně na první dobrou jasné, co který symbol znamená, a ze začátku mi chvíli trvalo, než jsem se ve všech těch značkách zorientoval.

Pro koho Pilgrims vlastně jsou?

Na krabici svítí doporučený věk 10+ a já s tím musím souhlasit. Ačkoliv se tahle rodinná hra tváří jako jednoduchá pohádka pro děti, pod roztomilým povrchem se skrývá poctivá optimalizační skládačka, kterou ocení hlavně starší děti nebo dospělí. Pro ostřílenější hráče je to výborný, chytřejší filler, co mozek příjemně zahřeje na provozní teplotu. A když zrovna nemám po ruce živé spoluhráče, můžu si krabici rozložit jen pro sebe – hra obsahuje hodně povedený sólo mód proti „sokolníkovi“, který šlape na jedničku.

Verdikt

Pilgrims je pro mě obrovsky milé překvapení, které jasně dokazuje, že přesun populární české videohry do deskoherního světa může dopadnout skvěle. Pokud mám rád chytřejší kombící hry s parádním vizuálem a nevadí mi trochu delší přemýšlení nad tahy, tuhle krabici doma rozhodně chci.