Sagrada | Postav s rodinou tu nejkrásnější vitráž

Spoiler hned na začátek – tahle hra je obrovská pecka. Sagrada si mě získala svými jednoduchými a velmi srozumitelně sepsanými pravidly, překrásnými komponenty a faktem, že je každá partie úplně jiná. Nejčastěji ji hraju se svou nejstarší dcerkou, která přesně tyhle přemýšlecí hry má ze všech nejraději. Když jsme ji rozložili poprvé a vybrali si rovnou poměrně těžké podmínky pro stavbu, trochu jsme zaváhali, jestli je to vůbec hra pro nás. Mozkové závity jely na plné obrátky a občas to drhlo.

Hned druhá hra ale byla o poznání snazší a ukázala mi, v čem je Sagrada tak skvělá. Hlídali jsme si jen ta nejzákladnější pravidla, soustředili se hlavně na vysoká čísla na kostkách, propojování diagonál a najednou to do sebe naprosto přirozeně zacvaklo. Hra je neskutečně svižná, pěkně odsýpá a mechanismy jsou do detailu promyšlené. Pokud máš rád barevné a vizuálně přitažlivé hry, kde si každý tak trochu pěstuje ten svůj vlastní píseček (nebo spíš okno), jsi tady na správné adrese.

Barevné sudoku plné kostek

V Sagradě se staneš mistrem sklenářem, jehož úkolem je sestavit co nejkrásnější vitráž pro proslulou baziliku. Herní princip je v jádru geniálně jednoduchý. V každém z deseti kol se hodí hromadou nádherných průhledných kostek, ze kterých si postupně vybíráš a vkládáš je do své herní desky (okna). Má to ale háček – tvoje vitráž má přesně daný vzor a ty navíc nikdy, opravdu nikdy, nesmíš položit dvě kostky stejné barvy nebo stejné číselné hodnoty tak, aby spolu sousedily hranou (diagonálně v rozích je to naopak povoleno).

Je to takové barevné kompetitivní sudoku. Musíš si dávat velký pozor, abys neudělal chybu, protože nepozornost tě na konci může stát spoustu bodů (za každé prázdné políčko je minusový bod). Zvlášť když se soustředíš na plnění společných i tajných úkolů, které ti generují vítězné body. Když ti navíc protihráč před nosem vyfoukne přesně tu modrou šestku, na kterou sis dělal zálusk, dokáže to občas vyvolat i tichou domácnost. Naštěstí můžeš využít karty nářadí a za žetony přízně sem tam nějaké to pravidlo elegantně ohnout.

Zpracování, ze kterého spadne brada

Po vizuální stránce nemám Sagradě absolutně co vytknout. Dvouvrstvé herní desky, do kterých zasuneš kartu s vybraným vzorem a kostky do nich pak krásně zapadají (takže se ti nerozsypou, když do stolu drkneš), jsou fantastické. Těch 90 barevných průhledných kostek vypadá na stole naprosto luxusně a láká k hraní každého, kdo projde kolem. Nová druhá edice má navíc pár parádních vylepšení – modré a červené kostky se třpytí kvůli lepší přístupnosti a hlavně došlo k úpravě bodování skrytých úkolů a přípravy hry, což odstraňuje dřívější neduhy z nevyváženosti náhody.

Pro koho hra je a jak funguje ve dvou

Sagradu doporučuji primárně rodinám s trochu staršími dětmi (tak od 8 let to v pohodě zvládnou) a dospělým, kteří si chtějí u stolu chytře zavařit hlavu, ale nepotřebují studovat třicetistránková pravidla. Hra funguje naprosto perfektně ve dvou hráčích, kdy je partie rychlá a do 30–40 minut máš hotovo. Zkusil jsem i sólo mód, ten je ale opravdu hodně přísný a porazit „starého mistra“ dá ohromně zabrat, takže tam je to pro mě spíš zajímavá výzva než každodenní relax.

Verdikt

Sagrada je brilantní, vizuálně strhující abstraktní hra, která ve mně zanechala skvělý dojem. Pokud máš rád hry typu Azul, tohle musíš mít doma. Nabízí krásný balanc mezi nenáročným rodinným hraním a solidním „brain burnerem“, kdy se snažíš vymáčknout z každé položené kostky maximum bodů. I přes lehce vyšší vliv náhody si mě tohle kostkové puzzle naprosto získalo a na náš stůl se bude vracet hodně často. Za mě jasný palec nahoru!