Únikovky a detektivní hry prostě miluju. Zbožňuju ten pocit, kdy mi mozek šlape na plné obrátky a snažím se přijít na kloub nějaké zamotané záhadě. Proto jsem nedávno s velkým očekáváním vybalil na stůl karetní hru Únikovka: Blackout v Tokiu od Albi, ke které jsem zlákal i svého třináctiletého syna. Kdo by přece nechtěl zachraňovat noční metropoli před zákeřným hackerským útokem a totálním výpadkem proudu, že jo?
Bohužel mě počáteční nadšení opustilo docela rychle. I když má tenhle kousek na papíře skvělé předpoklady a slibuje ideální kapesní zábavu na cesty, v reálu to pro mě dost skřípe. Není to vysloveně katastrofa, ale jelikož jsem už hrál i jiné kousky z této série, tohle mě ze židle prostě nezvedlo. Pojďme se společně mrknout, v čem je u téhle krabičky zakopaný pes.
Jak šlape hratelnost?
Hra staví na klasickém principu karetních únikovek, takže tě čeká prohledávání karet, luštění rébusů a překonávání překážek. Obrovským plusem je práce s obsaženým plakátem, to mi přišlo jako fakt chytrý a neokoukaný prvek. Zbytek mechanik už ale silně pokulhává. Největší průšvih vidím v tom, že na každou hádanku máš de facto jen jeden pokus. Když to netrefíš, hra tě rovnou posune dál i s řešením. Nemáš tak šanci dedukovat a zkoušet jiné cesty. Nakonec to sklouzne k tomu, že jen mechanicky a bez napětí odbýváš jednu kartu za druhou.
Šifry plné otazníků a béčkový příběh
Přiznám se ti na rovinu – luštění mě tentokrát prostě moc nebavilo. Opravdu se mi líbila snad jen jedna jediná šifra. Celé to na mě působí hrozně nedotestovaně. Správná řešení jsou dost často strašně subjektivní. Střelíš odpověď od boku, ono to nějak dopadne, ale klidně by ti dávalo smysl i úplně jiné, logičtější řešení. Jindy je zas šifra vyloženě triviální chyták bez hlubšího smyslu. A příběh? Tohle je neskutečná splácanina snad všech klišé z akčních seriálů. Dohromady to tvoří dost nezáživný kýč.
Pro koho tahle krabička vlastně je?
I když má hra věkové doporučení od 12 let a dá se hrát v jednom až šesti lidech, doporučil bych ji opravdu jen velkým fandům žánru, kteří musí mít doma všechno, nebo naprostým začátečníkům, kterým nevadí slabší příběh. Já osobně jsem u hraní odpočítával minuty do konce. Ostatní krabičky ze série Únikovky od Albi mě prostě bavily o poznání víc.
- Kompaktní rozměry: Ideální formát na cesty do batohu.
- Plakát: Velmi chytré zapojení rozkládacího plakátu do samotného luštění.
- Nulová znovuhratelnost: Jakmile hru projdeš, už si ji nikdy nezahraješ.
- Nedotažené hádanky: Šifry jsou často subjektivní, nelogické nebo to jsou jen laciné chytáky.
- Systém jednoho pokusu: Hádáš špatně? Hra ti nedá druhou šanci a hned prozradí řešení, což zabíjí hratelnost.
- Příběh: Kýčovitý mišmaš poskládaný z televizních klišé.
Verdikt
Únikovka: Blackout v Tokiu sice boduje kompaktními rozměry a jedním zajímavým mechanickým nápadem, ale sráží ji špatně otestované šifry a nelítostný systém jediného pokusu. Pokud nehledáš hru vyloženě jen na jedno líné nedělní odpoledne a chceš opravdovou výzvu, podívej se spíš po jiných kouscích ze stejné série, u téhle krabičky jsem se spíš těšil na konec.
📦 Hru k recenzi poskytl: Albi
Často kladené dotazy
● Můžu hrát hru vícekrát?
Bohužel ne. Jako u většiny podobných únikovek zničíš nebo popíšeš herní materiál, případně už budeš znát řešení všech hádanek. Znovuhratelnost je tu nulová.
● Pro kolik hráčů a od kolika let je hra určená?
Hru můžeš hrát úplně sám, nebo v partě až 6 lidí. Oficiální doporučený věk je od 12 let, což docela odpovídá obtížnosti rébusů.
● Je to nejtěžší hra v sérii?
Spíše než o vysokou obtížnost jde o to, že spousta šifer je dost nejednoznačná a řešení pocitově nedávají moc velký smysl. Mnohdy narazíš na laciný chyták místo skutečné výzvy.
🎲 Tip na super hru za fajn cenu
🎲 Podzimní kostky: Hrajeme do konce roku!
Hoď stejné číslo na všech třech kostkách a jsi ve slosování o deskovku! Pod každým článkem máš jeden pokus.
