Můj soused špion | Svižná blafovačka, která provětrá vaše mozkové závity

Znáš ten pocit, když večer konečně uspíš děti, seš urvaný z práce, ale ještě by sis s polovičkou rád něco zahrál? Jenže vytahovat velkou deskovku s tunou figurek se ti už nechce a na dlouhé studování pravidel nemáš mozkovou kapacitu. Přesně pro tyhle chvíle neustále lovím šikovné a bleskurychlé kousky. Nedávno mi do sbírky přibyla nenápadná karetní hra Můj soused špion od REXhry a musím říct, že mě hodně příjemně překvapila.

V jádru je to svižná honička primárně pro dva, ve které se snažíš přečíst plány protihráče a nenápadně ho vmanévrovat do pasti. Žádný obří setup, pravidla vysvětlíš během minuty a jdete rovnou na věc. Osobně mě tahle špionážní přetahovaná chytla hned při první partii, kdy mi docvaklo, jak chytře se u toho dá kamuflovat. Stojí ale tenhle kousek za tvoje peníze? Pojďme se na to podívat zblízka.

Jak se to hraje? Mozkové závity na plné obrátky

Mechanika i pravidla jsou fakt primitivní a hru pochopí úplně každý. Na začátku tahu prostě vyložím dvě karty agentů – jednu lícem nahoru, druhou skrytě lícem dolů. Soupeř si jednu z nich musí vzít a naverbovat ji k sobě, no a ta druhá zbyde na mě. Zní to jako banalita, viď? Jenže v tomhle vězí ten největší vtip. Kolikrát nad tím přemýšlím tak dlouho, jak to na manželku ušít, až to celé vymyslím úplně blbě a dám jí do ruky přesně trumf, který potřebuje k výhře.

Naverbovaní agenti s tebou následně hýbou po herním plánu. Cílem je buď doběhnout soupeřovu figurku, nebo splnit jinou podmínku (třeba nasbírat tři kryptografky a ukrást výhru takto). Tahy nádherně odsýpají a když tě náhodou soupeř převeze a ty prohraješ klidně za dvě minuty, okamžitě si žádáš odvetu.

Černý trh hru nakopne o level výš

Musím se rovnou přiznat, že ačkoliv je základní režim super na naučení, ten pravý špionský adrenalin přichází až v takzvaném pokročilém režimu. Ten přidává do hry karty černého trhu. Když tvoje figurka šlápne na správné políčko, získáš speciální kartu s jednorázovým bonusem nebo rovnou silnou trvalou schopností. S černým trhem je to rázem mnohem větší zábava, víc to jiskří a osobně už to jinak ani nehraju.

Překvapivě luxusní týmovka pro čtyři

Když jsem Mého souseda špiona rozbaloval, myslel jsem si, že jde o čistou dvojkovku. Tvůrci ale přidali i variantu pro víc lidí (2 vs. 2) a ta mě posadila na zadek! Hráči v týmu sdílí společnou figurku i agenty na stole, ale nevidí si do karet a musí spolupracovat. Snažit se v takovém chaosu odhadnout nejen protihráče, ale i vlastního parťáka, je prostě neuvěřitelná sranda a přináší to super interakci na stůl.

Zpracování a pro koho tahle špionáž vlastně je?

Co mě potěšilo, je parádní odlehčená grafika na kartách, na kterou se hezky dívá a zbytečně netlačí na temnou špionážní pilu. Proto se hra skvěle hodí i na stůl k rodinnému hraní s dětmi. Je jasné, že se najdou i hnidopichové, kterým přijde, že je v tomhle filleru moc náhody a blbé zamíchání dokáže partii ukončit za 30 vteřin. S tím zkrátka musíš počítat, karty občas přijdou a občas ne.

Pokud ale hledáš vyloženě odpočinkovou zábavu, u které sice zapojíš mozek, ale nespálíš si ho, je to pecka. Jsem přesvědčený, že si to užijí zkušení hráči i úplní nehráči jako parádní start (nebo konec) deskoherního večera.

Verdikt

Můj soused špion je skvělý, chytlavý filler, který si tě získá bleskovou herní dobou a zábavným blafováním. I když v něm má slovo náhoda a partie může někdy skončit dřív, než se pořádně rozjede, okamžitě tě to namotivuje k další hře. Za mě parádní jednohubka na cesty i na večerní hraní s partnerkou, která po přidání černého trhu chytne ten správný tah na branku.