Včera jsem sfoukl rovných čtyřicet svíček. Ráno se vzbudím, lupne mi v zádech, náš zlaťák Dobby mi k posteli radostně přinese ožvýkanou figurku z mé oblíbené hry a já se zadívám do zrcadla. První myšlenka? Asi bych měl ty barevné kartony nadobro sbalit a začít se věnovat něčemu opravdu dospělému. Třeba poctivému sekání trávníku, luštění křížovek nebo kroucení hlavou nad tím, jakou hudbu dnes poslouchá mládež. Pak na mě ale z poličky vykoukne obří krabice s pořádnou příběhovou hrou a hned si uvědomím zásadní věc. Já s hraním nekončím, já se teprve rozehřívám!
Proč představuje čtyřicítka ten nejlepší deskoherní věk
Konečně mám vlastní peníze na ty největší krabice plné plastu a kartonu. Sice už vůbec neovládám všechny ty moderní herní výrazy a tajně přiznávám, že si občas docela trapně pletu základní anglické pojmy z pravidel, ale to mi radost nekazí. Zato mám totiž obrovskou a léty vytrénovanou trpělivost číst ta nekonečně dlouhá pravidla, u kterých by mě ve dvaceti rovnou klepla pepka.
A co teprve ta obrovská výhoda, když u stolu zúročím všechny ty hořce prohrané partie z mládí. Zkušenosti zkrátka ničím nenahradíte. Tedy i přesto, že si v zápalu boje občas zapomenu vzít z banku vítězné body, protože zrovna myslím na to, že mě zítra v práci čeká schůzka, na kterou fakt nechci.
Od dětských her k hutným sólovkám
Za toho půl roku, co tu pro vás s nadšením píšu Levné deskovky, procházím u herního stolu docela zajímavým vývojem. Zatímco s mou čtyřletou Rozálkou teď s obrovským nadšením prolézám papírové podzemí ve hře Karak, starší puberťáky Barču s Lukynem utáhnu spíš na nějaké hodně rychlé a bláznivé karetky typu Kabo nebo Pásovec.
A když konečně večer dům úplně ztichne, užívám si maximální klid. Žádné rychlé partie z nutnosti, ale s chutí na stůl vytáhnu něco pro jednoho hráče. Zachraňovat osud lidstva ve hře Nebe v plamenech mě totiž v sólu baví natolik, že u toho zapomenu na starosti všedního dne. Tedy za předpokladu, že u rozkládání mapy náhodou neusnu.
Zrak slábne, ale taktika sílí
Nechci vám tu pochopitelně jen mazat med kolem pusy. Stárnutí přináší do herního světa i svá drobná úskalí. Přečíst titěrný text na kartách v přítmí obýváku začíná občas představovat poměrně slušnou výzvu. Někdy si musím text vyfotit mobilem a pořádně si ho na displeji přiblížit, abych vůbec zjistil, jakou schopnost vlastně aktivuji.
Tyto fyzické nedostatky ovšem s přehledem kompenzuji svými zákeřnými taktickými manévry. Mladší soupeři totiž zkrátka nečekají, že ten starý a unavený pán zničehonic vytáhne z rukávu smrtící kombo karet a kompletně zničí jejich dvouhodinové snažení během jednoho nekompromisního tahu.
Vaše nejčastější dotazy (FAQ)
Často kladené dotazy
● V kolika letech má smysl začít hrát složitější hry?
Přesně tehdy, kdy zrovna cítíte potřebu trochu víc potrápit mozkové závity. Věk představuje jen obyčejné číslo, nejdůležitější zůstává chuť si hrát a plánovat.
● Co funguje jako nejlepší prevence krize středního věku?
Rozhodně doporučuji sáhnout po pořádné příběhové hře s tunou figurek. Ponořit se na celý rok do napínavé kampaně přináší nesrovnatelně větší klid než nákup drahého sportovního auta.
● Jak řešíte učení náročných a dlouhých pravidel?
Uvařím si dobrou kávu a pustím si k tomu hezky zpracovaný videonávod na YouTube. Když hlava nebere ani to, naštěstí vždycky existují staré dobré párty hry pro odlehčení.
Verdikt na závěr
Ne, na hraní deskovek ve čtyřiceti fakt starý nejsem. Spíš přesně naopak. Teprve teď si tenhle koníček dokážu naplno a bez jakýchkoliv kompromisů vychutnat, umím si ho bez problémů zaplatit a s ledovým klidem obhájit před zbytkem světa. Pokud i vy doma skladujete plné skříně herních krabic a přemýšlíte, jestli už na to nejste náhodou moc dospělí, hoďte to za hlavu. Vykliďte stůl, oprašte figurky, vaše nejlepší herní léta totiž právě začínají!
🎲 Tip na super hru za fajn cenu
🎲 Podzimní kostky: Hrajeme do konce roku!
Hoď stejné číslo na všech třech kostkách a jsi ve slosování o deskovku! Pod každým článkem máš jeden pokus.
